Poprvé jsem se v tomto roce dopracovala k tomu, že jsem minimalizovala nákup substrátů. Už mě prostě nebaví řešit, že jeden neudrží vodu a okamžitě vysychá, druhý je po pár zálivkách pokrytý zeleným šlemem řas a mechů, třetí je plný plevelů a smutnic.. K vysazování a přesazování jsem si připravovala vlastní zeminu. Přidávala jsem do ní pochopitelně i vlastní kompost – a díky tomu jsem celý rok nevycházela z překvapení, naštěstí většinou milých.
Přestože kompost byl poctivě dvakrát přeházen a zrál dva roky, zůstala v něm spousta semen, která se pak rozhodla vyrůst na nejméně očekávaných místech: mezi kadeřávkem a celerem mi kvetou afrikány a řimbaba, rdesno vhodně doplnila lobelka (nebo to bylo naopak?). Po přesazování přenosných rostlin se u bobkového listu rozbujel heřmánek, ovšem za vrcholné dílo považuji podrost u olivovníku – tady si vybrala místo šrucha zelná. No řekněte – vymysleli byste to lépe? Já tedy ne.
František Trávníček (Slovník jazyka českého, 1952) uvádí, že plevel je „neužitečná rostlina mezi užitečnými“. Ó, kdyby dnes viděl všechny ty nadšence, kteří spasou kde co… Nicméně šrucha je skvělá do jakéhokoli salátu či krémové polévky, zvlášť když vám bují na terase ve stínu olivovníku… Přeji vám, milí zahradníci, pohodovou sklizeň – tu očekávanou, i tu nečekanou!