S překvapením zjišťuji, že jsem se s příspěvky odmlčela na více než rok. Důvod je prostý – veškerý můj čas pohltilo studium. Za účelem získání zápočtu nebo absolvování zkoušky jsem však občas napsala text, který teď čeká na svoji další příležitost. Ten následující vznikl k předmětu Mikrobiologie a hygiena a s drobnými úpravami jej pouštím do světa.
Stafylokoky jsou přirozenou součástí mikroflóry kůže a sliznic člověka i zvířat. Jsou poměrně odolné vnějšímu prostředí – dlouhodobě přežívají při teplotách blížících se bodu mrazu, v prostředí o teplotě 60 °C přežijí cca půl hodiny, v zaschlém hnisu několik týdnů. Optimální teplotou pro jejich růst je 37 °C. Jsou rezistentní vůči většině antibiotik. Jsou nejčastějšími původci poúrazových a pooperačních infekcí.
Doposud je popsáno asi 50 druhů, většina z nich ovšem není patogenní. Klinicky nejvýznamnější jsou:
Staphylococcus epidermidis – vyskytuje se na kůži a je oportunním patogenem – nemoc se rozvine v oslabeném organismu a zpravidla v souvislosti s cizím tělesem (poranění kůže, úraz, invazivní diagnostika či léčba, tkáňové či orgánové náhrady).
Staphylococcus aureus (zvaný „zlatý stafylokok“) – je původcem řady onemocnění, jejichž doprovodným projevem je přítomnost hnisu (abscesy, folikulitidy, sinusitidy, bronchopneumonie, sepse). U některých jedinců je přítomen v těle i bezpříznakově („bacilonosiči“), u některých však může při zanedbání léčby způsobit závažná onemocnění (záněty mozkových blan, napadení orgánů).
Méně často je možné se setkat s druhy Staphylococcus saprophyticus (způsobuje cystitidy, uretritidy, infekce ran), Staphylococcus haemolyticus (endokarditidy, cystitidy, peritonitidy, infekce ran a kostí), Staphylococcus hominis (cystitidy, meningitidy).
Rizikové skupiny – Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění je oslabení imunity (způsobené např. vyčerpáním organismu), některá onemocnění (např. cukrovka) nebo lékařské zákroky (ošetření úrazů, operace).
Prevence – Infekci stafylokoky (drobná poranění apod.) zvládne zdravý organismus spontánně. Je však vhodné dodržovat preventivní opatření – minimálně na úrovni hygieny rukou mýdlem a vodou. Při kontaktu s člověkem (i zvířetem), u něhož probíhá onemocnění způsobené stafylokoky (např. ošetřování ran) je vhodné použít k dezinfekci rukou přípravky na bázi alkoholu.
Terapie – v případě potvrzení infekce zlatým stafylokokem (S. a.) se používají antibiotika oxacilin (polosyntetický penicilin) a tzv. linkosamidy.
Drobné rány je nutno dostatečně dezinfikovat a do vytvoření krusty dbát zvýšené hygieny. Z hlediska možné nákazy S. a. jsou rizikovým faktorem popáleniny, kde dochází k poškození větší plochy kůže. Mimořádnou pozornost vyžadují hlubší poranění tkání až otevřené zlomeniny – viz dále. V případě zanícení je doporučován laboratorní test a poté cílená léčba, jsou podávány masti a preparáty podporující granulaci.
V měkkých tkáních stafylokoky způsobují onemocnění jako impetigo, folikulitida, abscesy. Zvýšenou pozornost vyžadují hlouběji uložené tkáně (riziko nákazy nemusí být spojeno s narušením pokožky), dlouhodobé přetížení (fascitidy) či koincidence s dalšími onemocněními (diabetes). Příznaky jsou zbarvení pokožky (od červené přes fialovou až po modrošedou), zvýšená teplota, zvýšená citlivost, vytvoření zatvrdnutí. Léčba antibiotiky je nutná.
Záněty kostí (osteomyelitis) mohou postihovat dospělé (oblast páteře, dlouhých kostí a boků) i děti (spíše dlouhé kosti). Mohou vzniknout v souvislosti s infekcí kůže a měkkých tkání, s chirurgickými zákroky, s existencí infekčních ložisek (dekubity, zuby, trávící trakt, otevřené zlomeniny, nedokrvování tkání). Příznaky jsou horečka, otok, bolest a zarudnutí v infikované oblasti. Nutná léčba antibiotiky, dle okolností bývá doplňována analgetiky a antihistaminiky.
Rizikovými faktory pro vznik infekčních zánětů kloubů (artritis) mohou být u dětí existující kožní infekce, infekce plic nebo trávícího traktu, u dospělých pak hlavně revmatoidní artritida, onemocnění jater a zhoubná onemocnění. Příznaky jsou bolest, otok, ztuhlost a zvýšená citlivost. Nutná léčba antibiotiky, dle okolností bývá doplňována analgetiky, antihistaminiky, případně lokálními anestetiky.
Možnosti bylinné podpory léčby
Z výše uvedeného vyplývá, že k léčbě infekcí způsobených stafylokoky je nutné použít antibiotika. Tradiční bylinná léčba (ať již domácí či lidové medicíny světa) odkazuje na mnoho rostlin, které obsahují fytoncidy, a lze u nich pozorovat antibakteriální účinky. K nejznámějším u nás patří jalovec, česnek, cibule, zelí či hořčice – tedy to, co používáme jako zeleninu či koření. Konkrétní působení proti stafylokokům (včetně S. a.) bylo prokázáno u křenu (Armoracia rusticana) a lichořeřišnice (Tropaeolum majus). Nositeli antibakteriálního účinku uvedených rostlin jsou sirné sloučeniny (thioglykosidy), které se vlivem enzymů působících při zpracování (krájení, strouhání, kousání) štěpí na vlastní účinné látky. Vařením se jejich účinek oslabuje. Problémem používání těchto bylin jako antibiotik je však určení a nalezení vhodné dávky.
V oblasti podpůrné léčby doprovodných projevů infekce jsou již možnosti využití bylin daleko širší.
Dobrý vliv na hojení povrchových i vnitřních zánětů mají především rostliny obsahující třísloviny. Králem mezi nimi je z domácích bylin řepík (Agrimonia eupatoria), který kromě zmíněných tříslovin obsahuje rovněž fytoncidní látky, kyselinu křemičitou a silice, což zvyšuje jeho svíravé, protizánětlivé a dezinfekční působení. Lze jej používat zevně ve formě obkladů, koupelí či ke kloktání, vnitřně formou nálevu.
K urychlení hojení povrchových zranění (případně i jizev po chirurgických zákrocích) lze využít z domácích rostlin měsíček (Calendula officinalis) nebo netřesk (Sempervivum tectorum), oblíbená je též pokojová rostlina aloe (Aloe vera). Nositelem účinku nejsou ani tak jednotlivé látky (již zmíněné třísloviny, dále slizy, alkaloidy, organické kyseliny, silice), jako spíše komplex těchto látek ve vhodném poměru. Používáme je převážně v podobě obkladů nebo mastí.
Z bylin podporujících léčbu zánětu můžeme volit slézovité rostliny (Malva silvestris, Malva rotundifolia, Malva mauritiana, Althaea officinalis, Alcea rosea), kde za protizánětlivé působení odpovídají pravděpodobně bioflavonoidy, minerály a slizy. Používáme je převážně vnitřně formou odvaru či macerátu, zevně v obkladech.
Jako lokální anestetikum při bolestech kostí a kloubů lze využít například papričky (Capsicum annuum). V plodech obsažený alkaloid kapsaicin nejen tlumí bolesti, ale má rovněž protizánětlivý účinek. Užíváme zevně ve formě obkladu.
Dejte vědět, jestli jsou vám podobné texty k užitku. Děkuji!
