Se sousedkami, které něco chovají, pěstují, vyrábějí či tvoří, jsme se rozhodly potkat se o zlaté neděli na Statku Krasoňovice a nabídnout zájemcům naše produkty. I když nás bude „jenom“ pět, abychom dostály platným nařízením a opatřením, ukázalo se, že náš sortiment bude i tak velmi bohatý. Je to radost mít kolem sebe tolik šikovných lidí.
V neděli 20. prosince od 13 do 16 hodin se na vás těšíme v Krasoňovicích 1.
Nabízíme: – vánoční dekorace – košíky, svícny, misky, věnečky, stromečky – od Pavlíny Nixbauerové – čerstvé a nakládané sýry ze Statku Krasoňovice – med a medové produkty ze Včelího království – sušené ovoce, povidla, džemy a čatní z Krasosadu – vyladěné bylinky od Daniely Kroftové a léčivé pokojovky z Krasosadu – bylinné produkty – čaje, sirupy, balzámy od Pavlíny Nixbauerové, Daniely Kroftové a z Krasosadu – keramiku – andělíčky, hrníčky, konvičky, misky a dekorace od Jany Egidy – ručně vyšívaná přání od Dity Králové – knížky od Jolany Šopovové
Občerstvení na místě vám bohužel nabídnout nemůžeme, ale dobré slovo, úsměvy a radost budeme rozdávat a směňovat na počkání.
Co z bylin šlo usušit – je usušeno, co šlo vykopat – je vykopáno, ovoce sklizeno a zpracováno, na zimu snad zabezpečeno také – takže je konečně čas na houby!
Když jsme šustili vrstvou listí, propadala jsem skepsi, že přece v tom nemůžeme nic najít… Ale naštěstí to bylo jinak: našli jsme ty, které si daly práci vyrůst a vyloženě na nás volaly.
Na každé procházce zpravidla najdeme nějaký nový druh. Tak tomu bylo i se strmělkou. Zaujal nás trs hlívy a kousek od ní – něco, co se jí velmi podobá, ale přece jenom to hlíva není. Vzali jsme jeden vzorový kousek, nafotili, poradili se s atlasy i online mykologickou poradnou. Strmělka mlženka – takový název jí musel dát jedině člověk s velkým citem pro jazyk, pro humor a také pro jídlo.
Včerejší vycházka nám dopřála takovou hojnost, že jsme chvíli váhali, co s nimi. Nakonec padlo rozhodnutí – z bedel a pečárek steaky k obědu, hříbky usušit, a z mlženky vyzkoušíme zavináče! Projela jsem několik receptů, důvěru ve mně nevzbudil ani jeden. Nakonec jsem tedy vsadila na Sandtnerovou a modifikovala její recept na ryzce.
Houby očistíme, třeň odkrojíme a klobouky omyjeme vlažnou vodou. Dále uvedené množství je cca na 1 kg hub: do hrnce dáme 1/2 l vody a 1/4 l octa, půl malé lžičky soli, 2 bobkové listy, 5 zrn nového koření a 10 zrnek pepře. Nálev přivedeme k varu, vložíme do něj na větší kousky nakrájené houby a 10 minut povaříme. Odstavíme a necháme do druhého dne. Druhý den si připravíme nový nálev, povaříme (samotný) a necháme vychladnout. Na proužky nakrájíme 1 větší cibuli, lze přidat kapii a mrkev. Houby z předešlého dne scedíme a střídavě s připravenou zeleninou je vkládáme do sklenice. Upěchujeme, zalejeme připraveným nálevem a zavíčkujeme. Lze jíst po dvou dnech čerstvé, případně sterilovat 20 min na 90°C. Při servírování doporučuji zakápnout olejem a použít čerstvý pepř…
Při sklizni hrušek, která letos díky okolnostem probíhala v poklidu, jsem si uvědomila, že mám k hruškám citový vztah. Zatímco jablka jsou krásná a většina z nich mi chutná, tak hrušky obdivuji a miluji. Když si mám vybrat, sáhnu raději po té tvrdší, která lehce křupne, když se do ní člověk zakousne, a jejíž kaménky vám lehce obrušují zuby. Ale stejné nadšení ve mě budí plod, ze kterého mi po zakousnutí teče šťáva po bradě a lehce navinulá slupka se lepí na patro. Každý rok je suším a vozím sebou jako svačinku na cesty – dají se nenápadně mlsat ve vlaku i za volantem.
Zvláštní je také symbolika hrušek: hojnost, plodnost, dlouhověkost, dobrý úsudek a spravedlnost. To když si vzpomenu na jablko…
Pokud vím, málokdo hrušky (či dokonce listy hrušně) používá také jako léčivo. Sama jsem byla velmi překvapená, když mi čínská lékařka důrazně kladla na srdce, ať si denně ke svačině připravím hrušky v páře, ideálně sypané opraženým sezamovým semínkem.
Plody obsahují hodně vitamínů, organických kyselin a flavonoidů – jako většina ovoce. Navíc v nich najdeme malé množství jódu, vitamín P (to je ten, co zpevňuje cévy) a draslík. Šťáva z hrušek příznivě ovlivňuje vylučování moči a žluči a srdeční činnost. Odvar z hrušek (čerstvých či sušených) se podává při vysokých teplotách a zimnici. Vařené hrušky též uklidňují žaludek.
Hruškový kompot s jeřabinami
Listy se užívají pro obsah tříslovin a terpenových sloučenin. Sbírají se mladé listy (záhy po odkvětu) a pomohou při zánětech močových cest, při tvorbě močových a ledvinových kaménků (rozpouštějí je a brání jejich tvorbě). Mají též dezinfekční účinky.
Většina autorů uvádí, že je nutné konzumovat hrušky dobře vyzrálé a ještě lépe – tepelně upravené. Okamžitě se mi vybaví delikatesa z rodných Karpat – sušené hrušky. Bylo to velké umění usušit je tak, aby vnitřek zůstal měkký a šťavnatý – byly to tedy spíše hrušky pečené. Takto se daly upravovat jen určité druhy.
Hrušková povidla
Mattioli ve svém herbáři velmi rozlišuje působení hrušek trpkých a kyselých (pečené nebo sušené – stahují a zacpávají, používaly se proto proti průjmu a úplavici) a hrušek sladkých: ty – tepelně upravené – doporučuje po jídle jako „zdravé na žaludek“. Jeho návod na zavařování hrušek se blíží zpracování, které je běžné na Balkáně a v Řecku – ovoce je vlastně částečně kandované v cukrovém sirupu. „V tomto způsobu jsou užitečné žaludku, občerstvují nemocné, jimž se zošklivilo jídlo, zavírají žaludek, aby škodlivé výpary nevystupovaly vzhůru…“ A napadlo by vás, že sušené hrušky se dají použít jako velmi účinná náplast na rány?
Takhle v maringotce na kamnech sušíme
Pracharandu, tedy mleté sušené hrušky, jsem zatím vyrobit nezkoušela. K přípravě frgálu používám hrušková povidla. A pro radost všem přikládám na výtečné těsto na frgál recept. Je od valašské kamarádky, dovedený k dokonalé jednoduchosti a – skvostný:
Uvedené množství těsta je na velký obdélníkový plech (těsto je opravdu v tenké vrstvě), kulaté frgály vyrobíte dva. Těsto po vykynutí rozválejte na plech, potřete hruškovými povidly, rozmíchanými s mletým badyánem a hojně posypte drobenkou, při jejíž přípravě určitě nešetřete máslem. Valašské hospodyně frgál ještě navrch máslem polévají.
Tak ať se vydaří a ať hrušky přispějí k vašemu zdraví!
Když jsem uprostřed letošní hojnosti bylin přemýšlela, jak se nejlépe připravit na podzimní období, v němž se nebývale dobře daří virům, rozhodla jsem se vytvořit čajové směsi. Nedělám to často, z nějakého důvodu preferuji čaje jednodruhové. Ale život je změna, a když se mi navíc sešly zajímavé druhy, ráda výsledek svého tvoření představuji.
V období pozdního léta a začátku podzimu bychom měli pečovat o slezinu, slinivku a žaludek. Právě tyto orgány rozhodují o kvalitě trávení a tudíž také o tom, kolik energie z jídla získáme. Podzim pak obrací naši pozornost k plicím a tlustému střevu: pokud jsou tyto dva orgány zdravé a dobře fungující, můžeme se těšit také dobré imunitě. Takto uvažovali o zdraví v souvislosti s ročními obdobími čínští lékaři.
Čaj na dobré trávení sestává z květů měsíčku lékařského, svízele přítuly, benediktu lékařského a šanty kočičí v poměru 4:1:1:1. Měsíček lékařský považuji za jednu z nejšetrnějších (a také chuťově přijatelných) bylin pro posílení funkce jater a žlučníku. Zářivá oranžová jakoby dávala směsi hojnost slunce. Svízel je skvělou bylinou pro podporu slinivky, sleziny a lymfatického systému. Navíc si i po usušení zachovává svěží zelenou barvu a dodává tak tělu prospěšný chlorofyl. O benediktu jsem se rozepsala v jednom z minulých příspěvků, tady jenom dodám, že v této směsi má na starosti tlusté střevo. Šanta kočičí doplňuje směs o účinky na nechutenství, žaludeční neurózy, celkové zklidnění a také dezinfekci. Chuť čaje je lehce nahořklá (trávení bez hořčin prostě nefunguje), příprava velmi jednoduchá – 1 lžíci čaje přelejeme 1/4 l vařící vody a necháme 10 minut louhovat.
Čaj na dobré dýchání je složen z květů divizny velkokvěté, listů jitrocele kopinatého, lékořice lysé a mateřídoušky obecné v poměru 3:1:1:1. Divizna podporuje vykašlávání a tlumí křeče v dýchacím ústrojí, které se projevují tzv. suchým kašlem. Jitrocel rovněž tlumí kašel, kromě toho však má i protizánětlivé účinky, které se mohou projevit jak v plicích, tak v žaludku a střevech. Lékořice podporuje působení jitrocele a celkově přispívá ke zvýšení vitality organismu. Mateřídouška působí především antisepticky a dezinfekčně, podporuje trávení a směsi dodává příjemnou vůni. Čaj je potěšením pro oko, na chuť velmi lahodný a jeho příprava je díky obsahu slizových látek náročnější – 1 lžíci bylin dáme na 15 minut macerovat do studené vody, poté pozvolna přivedeme k varu. Odstavíme a necháme ještě 5 minut louhovat.
V sobotu 3. října 2020 jsme v Krasosadu pokřtili knížku s nic neskrývajícím názvem #zivotvmaringotce. Role kmotra se zhostil novinář a spisovatel Jiří Peňás s půvabem sobě vlastním: byl přivezen rovnou z Okrouhlice, rodiště Jana Zrzavého, se značným zpožděním; nicméně se rychle zorientoval, z terasy před maringotkou si udělal pódium a v několika minutách umně propojil události minulé se současnými a vytvořil tak pěkný Krasoprostor pro tiché ševelení i bujarý smích našich hostí.
S fotoaparátem se po sadu pohybovali Ivan Prokop a Ladislav, jejich vtipné postřehy doplnili někteří pomocí mobilu.
(foto Petra Dvořáková)
Jiří promlouvá k literárním postavám (foto Ivan Prokop)
Ladislav dal knížce přímo nebeský kabátek a její rozměr budil nadšení: „Konečně něco do kabelky!“
Přípitek… je to radost, mít kolem sebe tolik přátel! (foto Ladislav)
Než přijel Jiří… Ach jo, kam si stoupnu, tam jsem lektorka! (foto Ivan Prokop)
Rosťa L. popisuje výrobu včelího elixíru (foto Ivan Prokop)Představení bylin… (foto Ladislav)Program zpestřilo krmení Pepy – selátka ze statku (foto Ivan Prokop)Pořád bylo co probírat – knihy, byliny, alchymii… (foto Ivan Prokop)…nebo i jiná místa (foto Ivan Prokop)
Některé sazeničky našly nové majitele (foto Ladislav)
Aloisie citrónová zaujala i Alenku, nicméně domů si ji odvezla Ivanka (foto Ladislav)
Krásné odpoledne… (foto Ladislav)
Kafe a pokouřeníčko… (foto Ivan Prokop)Literární postava s dětmi (foto Jolana)A takhle to vypadá, když přátelům napíšete „nevozte dary!“… Děkujeme. (foto Jolana)
Děkujeme za to, že jsme mohli být s vámi. Doufáme, že se knížka bude líbit. Objednat ji lze za 130 Kč + 30 Kč poštovné na: jolana.sopovova@gmail.com.
Reakce na #zivotvmaringotce nás moc těší, děkujeme!
„Do knížky jsem se hned začetla a myslím, že to bude cenná inspirace pro spoustu lidí, kteří se chtějí trochu odizolovat od systému. A znovu děkuji za kabelkový formát. 🙂 “ Radka, manažerka a bylinkářka
„Přečetl jsem dneska dopoledne tvou spanilou knížku na jeden doušek, jako bych pil váš mošt nebo jabkovici. Je to poctivé psaní. Věcné i poetické. Líbí se mi, že maringotka a celé pobývání v ní je otevřeně a přiznaně dílem volbou a dílem nezbytím. Přiznám se, že jsem se v dnešní době trošku podprahově obával agresivního „eko mesiášství“, které bývá někdy nesnesitelné, byť by i mělo dobrý a správný základ. Tvé líčení života v maringotce nezakrývá obtíže a komplikace, aniž by mu upíraly půvab a metafyzickou kvalitu. Je to od kadibudky k nebesům.Krása!“ Radovan, režisér
„Máš náš obdiv za knihu, kterou jsme četli společně s Benem a velmi se nám líbila. Užívali jsme si zážitky z maringotky a hlavně přírody kolem a je nám to velkou inspirací :-)“ Zuzana, finanční manažerka
„Dočetla jsem knihu, dýchá přírodou, životem a …? Chtěla jsem si knihu dočíst zítra, ale nějak jsem musela pořád číst…“ Dana, učitelka
„Přidávám několik postřehů: je dobře, že jsi ji napsala; pro mě má přidanou hodnotu v tom, že píšeš o místech a městech, které dobře znám; k formě – šla jsi cestou popisu, čemuž rozumím a byl pro mě čtivý pro svou šíři, ale i hloubku; přiznám se, že jsem ji začínal číst s otazníkem v hlavě a ten nevymizel ani po přečtení. Předpokládám, že můžeme očekávat druhý díl, nebo díly? Tak ti děkuji za příjemný zážitek.“ Petr, konzultant
„Dočetla jsem. Zhltla jsem to! Je to milé, pro mne v mnohém inspirativní a pokaždé povzbuzující…. Díky!“ Eva, šlechtitelka
„Přečetli jsme tvou knížku s Ivanou jedním dechem a moc nás potěšila a zahřála … schopnost vidět krásu v obyčejných věcech, umět se z nich těšit a navíc (ve vašem případě) na nějaký čas si tak i reálně nadesignovat svůj život a prožít si to … to je neobvykle magické a obdivuhodné.“ Pavel, lektor
„Z. mi dala přečíst Tvůj Život v maringotce – moooc fajn počteníčko! Děkuju za zážitek, který mě osvěžil i povznesl přesně ve správný okamžik… Líbí se mi, jaký to má spád, poetiku i opravdovost. A jaký to nese moudrý vzkaz!“ Monika, manažerka
To jsem si zase jednou naběhla: při sběru benediktu lékařského (Centaurea benedicta) jsem pojala myšlenku podívat se na recept na benediktýnku – proslulý likér, o kterém jsem zatím jen četla nebo slyšela. Bylo mi jasné, že originální recepturu budou mniši tajit, ale Google je přeci schopen najít všechno…. alespoň přibližně.
Sotva jsem zbavila své prsty urputného lepu z listů, zadala jsem práci vyhledávači. Byl rychlý, pochlubil se, že našel 1680 výsledků za 0,52 s. Ale ouha! Ani jeden z receptů, dokonce ani ty lékárenské, neobsahují benedikt!? Dobrá, budu muset pátrat v zemi původu. ´Bénédictine ingrédients´: 2 320 000 výsledků, 0,46 s. Údajně 27 bylin, 21 známých (a používaných ve všech podobných likérech), 6 tajných! Že zrovna benedikt, který dal likéru jméno, by byl tajný? Počkat – kdo dal vlastně komu jméno??? V tu chvíli bylo jasné, že mám o zábavu na nedělní odpoledne postaráno.
Začínám tedy u zdroje: benediktýnský mnich z Itálie a opatství Fécamp v Normandii. Údajně rok 1510. „Recept je založen na místních bylinách a vylepšen orientálním kořením.,“ chlubí se na stránkách. Připouštím, že andělika, yzop, jalovec, jedlové šišky, arnika, meduňka, tymián, koriandr, med a červené bobule jsou místní. Ital by asi za místní mohl prohlásit citrón, pomerančovou kůru i aloe, v Normandii to dovolím jen se zavřenýma očima. K vylepšení zbývají myrha, šafrán, muškátový květ, čaj, hřebíček, vanilka, skořice a muškátový oříšek. Pokud si jako 22. bylinu doplním benedikt, upozorní mne mapa rozšíření rostlin z Kew (a těm já věřím), že benedikt není ve Francii původní (zato věřte-nevěřte, v Čechách ano!).
Na řadu přichází Mathioli. První vydání jeho komentáře se datuje rokem 1544 – třeba najdu nějakou zmínku nebo alespoň stopu tady. V rejstříku vyhledávám benedikt, na uvedené straně je však pod tímto názvem zakuklen kuklík městský. Tak třeba Cnicus, jak používají někteří botanici dnes? Nikoli – tady nacházím světlici barvířskou. Alespoň vzdálená příbuzná… Přemýšlím, jak jinak se mohl takový bodlák jmenovat… Cardus? Bingo! Kardus benediktus je to, co hledám. „Teď máme slavnou a vznešenou bylinu, které říkají Cardus benedictus, to jest požehnaný Cardus aneb bodlák pro jeho velikou a hojitelnou moc a užitek. Jest u nás v Čechách všude dobře známý, neboť mnozí ho sijí v zahradách.“ Následuje výčet všech blahodárných účinků. Z nápojů je zmíněno benediktové víno (benedikt se přidává již v průběhu kvašení).
Končím s pátráním. V duchu se omlouvám všem, kteří si u mne koupili benedikt i s tvrzením, že je to základ benediktýnky. To vůbec není jisté. Jisté ale je, že povzbuzuje trávení hned několika způsoby (zvyšuje sekreci slin a žaludečních šťáv, také posiluje žlučník a játra) a pomáhá hojit rány. Obsahuje hořčiny (není ale tak hořký, jako ostatní byliny s podobným účinkem), lignanlaktony, éterický olej, množství flavonoidů a minerálních látek. Používáme 1-2 lžičky natě na šálek vody (do studené, pomalu zahříváme k varu, 5-10 minut odstát). Vlažný čaj pijeme po doušcích 2x denně, vždy 30 minut před jídlem.
A jelikož je v tomto období třeba posilovat okruh žaludku, bez obav sáhněte po benediktu. A klidně jej použijte na přípravu vlastní benediktýnky – nevíte, kdy se bude hodit!
S rozhodnutím napsat o třezalce jsem sáhla po svých oblíbených pomocnících – knihách a příručkách. S překvapením zjišťuji, že u tak všeobecně známé a oblíbené byliny, jakou je třezalka, vyzdvihuje každý autor něco jiného z jejích skvělých vlastností. Němečtí autoři se zaměřují na léčbu depresivních stavů, Maria Treben na zranění a bolestivé stavy nervů, svalů a pokožky, Korbelář a Endris ji upřednostňují jako sedativum (tlumící účinky na nervovou soustavu), antiflogistikum (protizánětlivé účinky) a mírné diuretikum (močopudné účinky). Janča a Zentrich uvádějí na prvním místě účinky antibiotické, čištění krve a podporu látkové výměny. A Mathioli? „Tato bylina (…) mocí svojí ztenčuje, otvírá, rozpouští, slepuje a zastavuje. Otvírá a vyřeďuje všechny zástavy a zbytečnosti ledvin, měchýře i matky.“ (matka=děloha, pozn. JŠ)
Od svátku sv. Jana, se kterým je tato bylina tradičně spojována, uplynul víc než měsíc. K třezalce se dostávám až nyní, protože před měsícem se květy sotva klubaly a o sběru nemohla být u nás kvůli dešťům ani řeč.
Jednoznačnou odpověď na otázku, zda sbírat třezalku i s odkvétajícími květy, jsem nenašla. Někdo tvrdí, že se mají odkvetlé květy/semena vyštipovat (Korbelář a Endris dokonce uvádějí, že kvůli obsahu antibiotik), Mathioli naopak hojně používá právě semeno. Rozhodující pravděpodobně bude způsob zpracování a následné užívání. Sama to dělám tak, že sbírám i stonky, které už obsahují zaschlé květy (ne víc jak 1/3).
Obvykle se třezalka suší na přípravu nálevu (2-4 menší šálky denně), velmi populární je příprava třezalkového oleje. Na tyto dva produkty doporučuji sáhnout po velmi kvalitním květu (olej) a nati bez suchých, zahnědlých částí (nálev). A do jakého oleje nakládat? Jednoznačně do panenského olivového – naloženou směs je třeba vystavit na slunce a jiné za studena lisované oleje by tento proces nemusely zvládnout bez újmy. Pokud chcete sáhnout po jiných olejích (slunečnicový, řepkový) – je to možné, ale používejte pouze oleje rafinované. I takto připravený třezalkový olej bude užitečný. Co je však velmi důležité, je ponoření květů: pokud nebudou všechny pod vrstvou oleje, mohou zhnědnout a zničí celou várku – jasně červeného oleje se nedočkáte.
Méně známé je využití třezalkové tinktury. Letošní velmi vlhký rok k takovému zpracování přímo vybízí. K přípravě tinktury je možné použít i stonky s již částečně zaschlými květy. Obdobně jako nálev se tinktura využívá při zánětech nervů, neurózách a nespavosti, pro povzbuzení látkové výměny (5-20 kapek 2x denně, podle váhy).
K podpoře léčby gynekologických zánětů a viróz je vhodný odvar v bílém či červeném víně, dávkujeme po lžících.
Drcený sušený list a květ je možné přidat do soli.
Třezalku využíváme i k obkladům. Sama nedám dopustit na suchý obklad bolavého trojklanného nervu – sušenou nať vložte do plátěného pytlíčku, na pánvi či v troubě prohřejte a přiložte na postižené místo.
Závěrem dodejme, že třezalku používáme pouze ke krátkodobým kůrám. Při nutnosti delšího použití (roztroušená skleróza apod.) vždy po třech týdnech zařazujeme týdenní přestávku.
Některá česká slova se prostě povedla a ŠALVĚJ je jedním z nich. Libě zvučí a dá se rozkládat na další libá slova. A co teprve hrátky s latinským základem! „Salve“ je pozdravení, „Salva“ znamená pomoc, „Salutem“ zdraví či bezpečí… Zkrátka a dobře, Salvia officinalis je drahokam, vlastně spíš drahobýl :-))
Vyšlo to letos tak, že se nedala sbírat na počátku květu, jak by tomu mělo být. Věřím však, že i tak se mohu spolehnout na její sílu a pomoc.
Listy jsem letos třídila na dvě hromádky: ty luxusní na sušení (na čaj i jako koření), ty s drobnými vadami na kráse (vykousnutý kousek atd.) do tinktury. Pravidelné pití čaje pomáhá při nočním pocení, křečích a stavech slabosti (1 lžička na 1/4 l hrnek, spařujeme krátce). Výborné je také šalvějové mléko – k čerstvě připravenému nálevu přidáme 1/4 l horkého mléka, lžičku medu a kousek másla – pomáhá při katarech průdušek a bolestech v krku. Ano, je skvělé i pro kuřáky, kteří to přehnali.
Tinktura se používá zejména k dezinfekci dutiny ústní a krku, při zánětech zubů, lze ji přidat do koupelí. Sedací koupele údajně posilují slabé nervy.
Macerování šalvěje v kyselém prostředí přináší další využití. Šalvějové víno se používá jako všeobecně posilující prostředek, ocet pomáhá při proleženinách a zatvrdlé či zhrublé kůži.
Šalvějový ocet připravíme tak, že květy (koruny i s kalichy) vložíme do sklenice a zalejeme přírodním octem (jablečný, případně vinný, max. 5 % kyseliny octové; nepoužívejte kvasný lihový). V této fázi můžete k přípravě přizvat děti a udělat z nich kouzelníky – modrofialové květy po zalití octem krásně zrůžoví. Uzavřené necháme na slunci 2 týdny. Jak to ovšem provést letos, kdy poměr deštivých/slunečných dnů je už 2 měsíce 4:3, to vám neporadím :-))
V každém případě hlasuji pro krásné rčení: „Proč umírat, když je šalvěj v zahrádce?“
Sběr bylin na sušení je letos trochu náročný. Objeví-li se mezi deštivými dny jeden slunečný a podaří-li se zastihnout bylinu v plné kráse pro sběr, pak je složité najít místo, kde by nebyla vysoká vlhkost vzduchu, která většině bylin (pokud je právě nechceme fermentovat nebo vylepšovat nějakou plísní) nesvědčí.
V maringotce proto občas zatopíme, abychom vlhkost vyhnali. Jinak volím spíše zpracování formou tinktur (horké sucho), což ale zase není vhodné pro všechny byliny.
Dnešní sběr považuji za úspěšný – nejen barevně :-). Ve směru hodinových ručiček: mochna plazivá, bez černý, pumpava obecná, violka trojbarevná a rolní, jetel (pravděpodobně prostřední), heřmánek pravý, modrý střed tvoří chrpa polní.
Mochnu plazivou využívám ve směsi s ostatními mochnami při oslabení žlučníku a poškozeních střevní sliznice.
Květ bezu černého podáváme ve formě nálevu, když je potřeba se vypotit (začátek chřipkových stavů, prochladnutí apod.). Účinkuje jemně a velmi spolehlivě.
Pumpava obecná má schopnost zastavovat krvácení, používá se například v gynekologii ke zmírnění silné menstruace.
Violka svojí jemností naznačuje i jemnost působení – je možné ji podávat dětem, které mají potíže s vyprazdňováním (zácpa).
Jetel je vhodným doplňkem a především krásnou ozdobou čajových směsí, podávaných ke zmírnění doprovodných jevů klimakteria.
Heřmánek provoní každý večer či nedělní odpoledne, když potřebujeme posílit trávení, zmírnit křeče či si jen tak udělat radost a vychutnat lahodný čaj. A jak poznáte, sbíráte-li heřmánek pravý? Pokud máte obrázky vedle sebe, je to ten vpravo :-). Ale vážně: vlevo (pro jiná zobrazení nahoře) je heřmánek nevonný, který bývá s heřmánkem pravým nejčastěji zaměňován. Opravdu voní méně. Jeho květy jsou zpravidla větší a plnější. Heřmánek pravý má bílé květní lístky řidší a jakoby ohnuté mírně dolů. No a samozřejmě důležitým poznávacím znakem je duté lůžko květu.
Nálev či macerát z okvětních lístků chrpy zklidní unavené oči se sklonem k zánětům.
Už jenom pohled na tu krásu přináší radost. A to je snad univerzální lék na vše! Přeji vám krásné a radostné dny letního slunovratu.
Přestože se poslední dobou sucho skloňuje ve všech pádech, těšíme se v Krasosadu – snad díky jeho poloze – z dostatku vláhy. Ba někdy už bych třeba řekla dost – to když nevím, co dřív zpracovávat, protože všechno bují před očima. Jitrocel tvoří růžice dlouhých listů – a na sušení to tentokrát není, protože při vysoké vlhkosti listy rychle černají. Na řadu tedy přichází jitrocelový sirup.
Naplnit třílitrovou láhev není jenom tak: vrstva listů s cukrem pomalu sedá, takže plním už pátý den. A dva dny si říkám, že už to je FAKT napěchováno, ale do rána je tam znova místo, které doplňuji dalšími vrstvami.
Postup: do sklenice vkládáme krájené jitrocelové listy, vrstvu 3-5 cm vysokou zasypeme krystalovým cukrem a postup opakujeme, dokud se sklenice nezaplní. Zavřeme víčkem a necháme při pokojové teplotě (lze i na slunci) stát do druhého dne. Plnění opakujeme do té doby, než obsah přestane klesat. Poslední vrstvou je vždy cukr. Poté sklenici pevně uzavřeme – a teď přichází na řadu ta pravá alchymie: sklenici uložíme do chladu a temna na dobu cca 3 měsíců. Ideální je sklenici zakopat do země. Lze využít i sklep se stabilní teplotou nebo studnu. Během tří měsíců projde jitrocel fermentací a na jejím konci je krásně hustý sirup.
Pokud nemáte možnost uložit sklenici popsaným způsobem, uložte ji do chladničky, ale počítejte s tím, že proces bude trvat déle – třeba až půl roku. Cílem je, aby listy měly tmavohnědou barvu.
Stáčení je velmi jednoduché – připravte si stabilní hrnec s velkým cedníkem. Sklenici obraťte dnem vzhůru na cedník a nechte přes noc kapat. Pokud to bude nutné, poklepáním uvolněte jednotlivé vrstvy ve sklenici. Využít lze i lis na ovoce. Přes hadřík to nezkoušejte – hustý sirup jím neproteče. Poté sirup zahřejte k bodu varu a naplňte do čistých lahviček.
A kdy je čas sáhnout po jitrocelovém sirupu? Nenapsala bych to lépe než farář Kunzle, jak jej cituje Maria Treben: „Krev, plíce a žaludek pročišťuje tak, jako žádná rostlina. Proto je důležitý pro ty lidi, kteří mají špatnou krev nebo málo krve, slabé plíce a ledviny, bledý vzhled, kteří dostávají vyrážky a lišeje, kteří pokašlávají, chraptí, zůstávají hubení jako koza i tehdy, když je ponoříme do másla. Na nohy postaví slaboučké děti, které se opožďují i při dobré stravě.“ Jasná indikace. Myslím, že mezi třemi tisíci povolených zdravotních tvrzení podobná věta chybí.
